Q&A: Jimmy Fortune

Hvězda gospelové country hovoří o svém novém vlasteneckém albu God and Country.

Po 21 letech zpívání a koncertování s legendárními Statler Brothers si kytarista a zpěvák a skladatel Jimmy Fortune začal razit vlastní cestu a v roce 2003 vydal své první sólové album When One Door Closes. Od té doby nahrál a vydal další alba, včetně alba Hits and Hymns z roku 2015, které se působivě umístilo v hitparádách: Na jeho nové desce God and Country se rodák z Virginie ponořil do své vlastenecké stránky.

Nedávno jsme s Fortunem o nové desce hovořili.

Kovbojové & Indiáni: Koncem května jsi vydal velmi vlasteneckou desku God and Country. Z čeho jste měli největší radost, když se hudba dostala ven, a jaká byla odezva publika?
Jimmy Fortune: No, já jsem byl nadšený od té doby, co jsme se rozhodli udělat to God and Country, se všemi těmi věcmi, které se tak nějak dějí . Nerad se pouštím do politiky nebo něčeho takového, ale prostě se tak nějak dívám na pocity lidí v celé zemi. Potřebujeme nějakou jednotu, a je to spíš duchovní jednota, myslím, než cokoli jiného. Prostě jsme si mysleli, že Bůh a vlast by bylo skvělé poselství, které bychom mohli předat lidem, o oslavě naší svobody a o tom, že za ni musíme zaplatit vysokou cenu, a o tom, že existuje vyšší moc, než jsme my všichni, a že láska nás může znovu spojit. …

A uvědomit si to a říct: „Hej, začněme od teď a snažme se, aby to bylo lepší jeden pro druhého,“ a poselství o tom, co to je, a lidé, kteří přišli a řekli: „Hej, člověče, cítím novou víru a sílu v této zemi,“ a poslech těchto písní tak trochu obdělal půdu vděčnosti a vděčnosti za to, co v této zemi máme a jak jsme se sem dostali. … Celé tohle turné se jmenuje „God and Country“ (Bůh a země) a míříme na něj od chvíle, kdy jsme vydali tohle CD. Ohlasy jsou opravdu, opravdu, opravdu pozitivní.

C&I: Řekněte nám něco o procesu výroby.
Fortune: Ben Isaacs produkoval tento projekt The Isaacs a produkoval i poslední tři projekty, které jsem měl. Na tomto novém projektu God and Country má jeden z nejlepších hudebních instinktů ze všech. Úplně jsem se od něj odprostil a nechal ho . Nechává mě říkat, co chci říct, ale já mu nechávám volnou ruku, co se týče aranžování, produkce a toho, aby ze mě dostal to nejlepší. Pro mě je to on, kdo ví, a já mu v tom důvěřuji.

Takže na produkci se podíleli jedni z nejlepších hudebníků v Nashvillu v oblasti country a gospelové hudby na tomto novém projektu – vlastně na všech. Na posledních třech projektech jsme v podstatě použili ty samé muzikanty.

Ben Isaacs hraje na projektu také na baskytaru. Tak trochu musí na všem nosit dva nebo tři různé klobouky, ale, panečku, při produkci celého projektu se to opravdu vyplatilo. Bill Gaither mi věřil natolik, že to asi před čtyřmi a půl lety risknul, a dá se říct, že to byla velmi radostná jízda, když se mnou šel na palubu a věřil mi natolik, že tyto projekty vydal a věřil v mou věc, co ty písně mají říct. Mám před sebou padesát let profesionálního působení v hudební branži a všechno se to spojilo s těmi nejlepšími hudebníky a producenty a zpěváky, které považuji za ty, kteří jsou na této planetě.

C&I: Jak jsi postupoval při výběru písní na album a jak jsi je udělal podle sebe?
Fortune: Tenhle projekt byla cesta plná emocí. Z nějakého důvodu to bylo, jako by nás při tom všem vedla vyšší moc, než jsme byli my. Pak jsme se v tom začali hrabat a zjišťovali, jaké písně tak nějak utvářely tuhle zemi. …

Ty písně, které tam jsou, jsou písně, které jsem zpíval jako dítě ve starých kostelích doma, když jsem vyrůstal ve Virginii. Byly to písně, které mi zpívala máma, když jsem byl malý. Když jsem byl malý, rád jsem ji poslouchal zpívat, ale její zpěv mě ovlivnil a postrčil k tomu, že jsem se chtěl stát zpěvákem. Poselství v písních, které mi zpívala, jsou pak nyní poselstvími, která mě zasahují domů. Když jsem byla mladší, vždycky říkala: „Neutíkej před Bohem, utíkej k Bohu“. Tehdy mi toto poselství písní, které mi zpívala, tak nějak zaznělo.“

Když jsem tedy zpívala tyto písně, bylo to velmi emotivní, protože jsem si vzpomněla na to, jak mi maminka zpívala a na některé příběhy, které mi vyprávěla, a na to, jak ke mně mluvila. Zemřela v roce 2000 a mně se po ní každým dnem stýská víc a víc. Ale opravdu jsem v tom všem cítila jejího ducha a její modlitby před lety. Cítila jsem, jak jsou její modlitby vyslyšeny, a opravdu mě to dostalo. Můžete to slyšet v mém hlase, když to zpívám, protože to byla emotivní cesta.

Myslím si, že lidé procházejí v životě věcmi, kdy procházejí těžkými časy; některé těžkosti si způsobí sami, některé ne. Některé věci se prostě v životě stanou, ale život může být pěkně tvrdá věc. Ale vědět, že základem je, že existuje naděje a láska a vyšší moc, než si všichni dokážeme představit, která je tam venku a na naší straně, pokud se rozhodneme tu naději uchopit a držet se jí.

C&I: Máte novou skladbu s názvem „Meet Me at Arlington“, kterou jste napsal společně s Davem Clarkem. Jak to vzniklo?
Fortune: Bylo to někdy v listopadu loňského roku, někde v té době. Zrovna jsem se přestěhoval do Nashvillu a nastěhoval se hned vedle Davea Clarka, jednoho z nejlepších skladatelů současné křesťanské hudby. Ani jsem o něm nevěděl, až o pár let později. Potkali jsme se na dvoře, když jsme sekali trávu. Bůh nás svedl dohromady, a tak jsme po cestě tu a tam společně napsali nějaké písničky.

Loni v listopadu přišel a vešel do domu. Řekl: „Podívej, právě jsem něco slyšel ve zprávách. Právě jsem to viděl.“ Tak se mu to náhodou dostalo do telefonu a pustil mi to. Nerad se pouštím do politiky, ale když vidím něco, co mi opravdu trhá srdce, musím o tom tak trochu psát a zpívat. Ve zprávách byl klip, ve kterém se objevil mladý chlapec, který šel studovat na vysokou školu v Kalifornii. Jednoho dne šel do školy a někdo si náhodou nahrával, co se zrovna děje. Měl na sobě tričko mariňáka nebo něco takového a ten profesor ho začal sekýrovat a strhávat za to, že si to tričko vzal. chtěl být jednou vojákem; chtěl sloužit naší zemi a být mariňákem. A prostě ho to seřezalo a jeho rodinu a všechny, kdo kdy nosili uniformu. Bylo to dost zlé.

Ve zpravodajském pořadu – nebudu uvádět žádná jména – našli matku se zlatou hvězdou, která ztratila syna v Afghánistánu, a nechali ji dívat se na ten klip a ptali se jí, co si o tom myslí. Ne ve zlém nebo nenávistném smyslu, jen řekla, že si myslí, že to nechápe, že by si přála, aby se s ní mohl setkat v Arlingtonu a pak by ho mohla seznámit se svým synem a pak by to možná pochopil.

Když to řekla, zasáhlo nás to jako šíp do srdce. Řekli jsme si: „Musíme tu píseň napsat pro ni a pro další jí podobné, kteří potřebují někomu říct: ‚Nechápu, proč přede mnou někdo vystoupí a řekne: ‚Ne, nemusíš jít sloužit. Já půjdu sloužit za tebe. Já půjdu a nasadím svůj život a cokoli, v co tato země věří.“

Jo, naše země udělala na své cestě spoustu chyb. Nebudu tvrdit, že se jich nedopustila. Ale z větší části Spojené státy americké vždycky dělaly správné věci. Tihle vojáci, kteří za nás nasazují své životy, jdou a dělají to ze správných důvodů, ne ze špatných.

Takže jsme chtěli napsat tu písničku „Meet Me at Arlington“ a chtěli jsme se pokusit ji podat tak, aby nebyla tak do očí bijící, ale aby vyjadřovala oběť z lásky, oběť, která byla položena za tuto zemi, větší než cokoli, co si dokážeme představit.

Nikdy jsem nemusel přijít o dítě. Nikdy jsem nemusel ztratit někoho z rodiny. Ale uvědomuji si, co bylo dáno za to, abych si mohl užívat svobody, kterou v této zemi mám, a dělat to, co mě baví. A jak jsem řekl, neotloukám to lidem o hlavu. Jen se snažím říkat, co cítím. Uvědomuji si, že všichni to necítí stejně, ale nemusíme proti sobě jít v nenávisti a snažit se stavět ty, kteří se pro nás obětovali, protože to dělali ze správných důvodů. V žádném případě nehodlám toho člověka shazovat za to, co pro mě a pro nás všechny v téhle zemi udělal.

C&I: Máš při všech těch opravdu emotivních a procítěných písních nějakou oblíbenou nebo nějakou, na kterou jsi nejvíc hrdý?
Fortune: No, mám několik oblíbených. Je tam píseň, která se jmenuje „I Love You More“ a kterou jsem nedávno napsal s jednou dámou jménem Molly Stevensová. Tu písničku jsme s ní jednou napsali tady u mě doma. Přemýšlely jsme o životě a o tom, jak jsou někteří lidé na dně a mají pocit, že nemají naději. Cítily jsme, že tady máme platformu, abychom poslaly vzkaz někomu, kdo je možná v životě na dně a má pocit, že nemá naději. Bůh nám ve svém poselství vždycky říká: „Miluji tě víc než všechny ty věci, které se ti staly. Miluji tě víc než všechny ty věci, které jsi si udělal. A odpouštím ti.“

Takže s tímto poselstvím jsem vzal tuto píseň a hraji ji na svých vystoupeních. Teď ji hraji ve svých vystoupeních neustále. Minimálně jeden člověk přijde a řekne: „Ta píseň byla určena pro mě, protože díky tobě jsem si uvědomil, že i když se cítím osamělý, cítím se na dně, že nejmocnější síla ve vesmíru mě miluje, a to je Bůh.“ A tak jsem si uvědomil, že to není pravda. Takže přijdou a podělí se se mnou o to. Takže vím, že ta píseň plní svůj účel.

„God Bless America“ je jedna z mých nejoblíbenějších, protože Bůh žehná Americe znovu a znovu a znovu. Bude naší zemi žehnat i nadále, dokud budeme dělat správné věci a uvědomovat si, že láska je silnější a větší než nenávist. …

Je tam stará gospelová píseň, stará píseň Stuarta Hamblena, kterou napsal a která se jmenuje „It’s No Secret What God Can Do“. Máma mi ji zpívala jen pár týdnů předtím, než mi v roce 1982 zavolali Statler Brothers, abych k nim přišel na konkurz. Na Den díkůvzdání 1981 jsem se vrátil domů, abych byl s mámou a navštívil ji. Byl jsem v těžké životní situaci. Byl jsem nemocný a hodně jsem pracoval. Přijel jsem tam brzy ráno, abych tam byl tak nějak s ní a dostal nějaké to skvělé jídlo, které uměla na Den díkůvzdání uvařit.

Když jsme seděli a povídali si, přišla ke mně, položila mi ruce na rameno a zpívala „It’s No Secret What God Can Do“. Vzpomínám si, že jsem se zhroutil a nastala mezi námi taková chvíle. Od té chvíle pak pro mě ta slova měla v mém životě takovou sílu, protože není žádným tajemstvím, že pokud se rozhodneme naslouchat poselství, které je tam venku – poselství lásky a naděje někomu, kdo pro nás obětoval všechno -, pak je těžké si neuvědomit, že není žádným tajemstvím, co On může udělat se životem, který je ochoten nechat ho ovládnout. Ta píseň je jednou z nejsilnějších písní v mém životě.

C&I: Co o vás lidé možná nevědí?
Fortune: Páni. Myslím, že vědí skoro všechno, zdá se. Jsem na scéně už dlouho a položil jsem život na lopatky, co se týče toho, že jsem svůj život zasvětil hudbě. Moji fanoušci možná nevědí, že když se za tím vším ohlédnu, tak sice některých věcí lituji, ale vím, že chyby, které jsem udělal, mě tak trochu dostaly i tam, kde jsem teď. Když se za tím vším ohlédnu, podívám se na své děti – mám sedm dětí a jedenáct vnoučat – Bůh mi opravdu požehnal. Někteří z nich, moji fanoušci a rodina, dokonce i já, si myslí, že všechno je jenom hezké a že sedíte na vrcholu kopce a myslíte si, že máte ten nejlepší život na světě. A já ho v mnoha ohledech mám. ale jsou věci, které mě na mé cestě mrzí a které ovlivnily mou rodinu.

Myslím si, že právě proto je dnes tak silné mé poselství o lásce a o tom, že máte trávit čas s těmi, které milujete. Vidím fotky svých dětí z doby před lety, kdy jsem byl na turné s kapelou Statler Brothers a fotil jsem se s jinými lidmi. Některé z mých dětí stály v pozadí a na jejich tvářích jsem viděl výraz: „Hej, to je můj táta a objímá se s někým jiným a říká mu, že ho má rád.“ A tak jsem si uvědomil, že je to pravda. A já je opravdu miluji a myslím to vážně, ale myslím, že moje děti musely tak trochu sedět v pozadí a mnohdy se držet v pozadí.

V té době jsem si to neuvědomoval, a jak šel čas a začal jsem si prohlížet některé z těch fotek, viděl jsem, že moje děti a moje rodina musely na této cestě hodně obětovat, abych mohl dělat to, co dělám. Přál bych si, abych si na to dával větší pozor. Vím, že vědí, že je mám rád a tak, ale myslím, že když se člověk ohlédne zpátky – každý se může ohlédnout za svým životem a může mít nějaké výčitky, myslím, ale já se snažím z těch chyb, které jsem udělal, vytěžit to nejlepší a obrátit to teď ve svém životě k pozitivnímu směru.

Ale jo, myslím, že to je to, co chci, aby lidé věděli. To se jim asi otevírám, aby věděli, že mám pořád všechny a všechno rád a že mi Bůh dal zvláštní dar milovat lidi. Když se ohlédnu zpátky, přál bych si, abych se v tomto ohledu trochu lépe staral o své děti a tak.“

Více informací o Jimmym Fortuneovi najdete na jeho webových stránkách.

Prozkoumat:ZábavaHudba

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.