Morálka Dárcovského stromu

Morálka Dárcovského stromu

Přemýšleli jste někdy o morálce příběhu Shela Silversteina Dárcovský strom a o tom, jak se podobá možné budoucnosti naší kultury?

Mám ten příběh rád a četl jsem ho každému ze svých dětí mnohokrát, mnohokrát. Ale zamyslete se nad tím, co se v tom příběhu děje.

Nejprve je chlapec spokojený s tím, co má; oddech, radost, jablka, zvláštní místo.

Poté začne být nespokojený, protože chce peníze, potřebuje peníze. A tak vezme všechno (všechna jablka) najednou, aby je prodal.

Ale to mu nestačí. Chlapec chce dům, aby mohl založit rodinu. Tak si uřízne (odřeže) větve.

To pořád nestačí. Teď potřebuje uniknout z tohoto života, který si vytvořil na úkor jiného. A tak pokácí, co zbylo.

Na samém konci zůstane jen pařez a starý a sešlý muž. A ten muž může jen sedět na pařezu a nic nedělat.

Je tento příběh metaforou toho, kam směřuje naše kultura? Směřujeme do budoucnosti, kde budou jen pařezy, doslova i obrazně, kde se nebude dařit ničemu, ani nám, ani světu kolem nás?“

Jedeme tak tvrdě za penězi, že ze světa kolem sebe vytěžíme všechno? Kácíme lesy, odstraňujeme vrcholky hor, nadměrně lovíme ryby v oceánech, znečišťujeme atmosféru jen proto, že „potřebujeme“ víc a víc a víc?

A ignorujeme to všechno, protože to nejsme my, kdo ve skutečnosti ničí náš svět? Přenecháváme tuto práci jiným, ale ta podporuje náš životní styl. Jedeme po dálnici a vidíme stromy, a tak předpokládáme, že je vše v pořádku. Ale ty stromy jsou jako špatně využité marketingové nástroje. Skrývají skutečnou pravdu. To, co nevidíme, by nás mělo děsit.

Jsme závislí na světě, ze kterého stále bereme, a předpokládáme, že věci budou v pořádku. Možná si ale necháme jen pařez, na kterém budeme sedět a chátrat.

Přečtěte si knihu znovu. Tentokrát však porovnej dávající strom s beroucím člověkem, který stále bere a bere a nic nevrací.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.